Některé učení vůbec není mučení

Mám skvělou kamarádku, která mě prostě zná...asi proto, že si toho fakt hodně řekneme :-D

A právě od téhle kamarádky a její sestry jsem dostala ke 30, narozeninám báječný dárek a to kurz akvarelu v Ateliéru Modrý květ , který vede skvělá výtvarnice Jitka Zajíčková. Nezapomenutelný zážitek!

Musím říct, že pastelky a štětce, to je jako nebe a dudy. Pastelky přiložím hrotem na papír a jsem schopná je ovládat, většinou :-P Kdežto štětec si po papíře tančí, jak se jemu zlíbí. Jen si nejsem teď jistá, jestli to akvarelu přičíst jako zápor nebo klad. Někdy není špatné jen tak z hora pozorovat, co vám to pod rukama vzniká, tak trochu nekontrolovaně...

A co takhle zkusit kombinaci obojího? Akvarel versus pastelky...to by nemusela být špatná podívaná! Tak až tuhle paní dokončím, povím vám, jak to dopadlo ;-)

Když dva dělají totéž, nikdy to nemůže být totéž...

Nedávno jsem dostala úkol  nakreslit ilustraci podle kartičky z oblíbené hry Dixit. Ilustrace to je velmi hezká a tak jsem nemohla odmítnout....

Mám ráda jednou za čas kreslit podle cizí předlohy. Ne že bych chtěla kopírovat něčí nápady. Jen si v tu chvíli odpočinu od všech těch velkých očekávání "jak to dopadne" a jen se soustředím na tahy a barvy....a vždycky mě překvapí, že ač je to stále ilustrace cizí, najde se v něm můj otisk, má veselá barevná duše :-) 

Dost podobně to dopadlo i u téhle "pin up" slečny z kresby podle Didiera Cassegrain. Co myslíte? :-)

Kdo je vlastně ta Jacqueline?

Tak co, už jsi viděla tu novou?? Kterou novou? No tuuu...tu Jacqueline přece! Jo tu, tak o té bych se ráda dozvěděla něco víc, ty ne?

Jacqueline je Francouzka. Přímo z Paříže. Život v Paříži, to je prostě paráda ;-)

Jacqueline miluje první jarní paprsky slunce, první kvítky vykukující v trávě, když poprvé sundá kabát...jaro, to je její nejoblíbenější čas.

Jacqueline zbožňuje sladký! Palačinky, dortíky, čokoládu...evidentně už od dětství :-D

Jacqueline má hlavu plnou plánů, jak bude jíst zdravě...jestlipak se jí to podaří?

Tak to je ona. Každý den jiná. Trochu praštěná. Barevná. Veselá.

Umí být taková, jaká chcete, aby byla...Tak kdo ještě nemá svou Jacqueline, kamarádku na míru?

Ano! Každý máme svého anděla. Nevěříte?

Vzpomeňte si, jak jste nedávno neopatrně stopli na zledovatělou silnici a proběhlo vám před očima, že se určitě rozsekáte na cimpr campr. Ale vůbec nechápete, jak jste to nakonec vybalancovali?!

A pamatujete, jak jste onehdy šli ke zkoušce? Ani jste se na to nekoukli a při losování otázky jste jen zavřeli oči a v duchu vyslovili přání..ha! Téma, které je vám tak blízké, že o něm můžete mluvit i bez přípravy. To nemůže být náhoda.

No jooo, já vím...čekala jsem, že zrovna vy se ozvete, že jste si nedávno sedla na brýle a navíc v době, kdy potřebujete každou korunu. To se zdá jako čisté neštěstí. Ale co když to bylo zrovna proto, abyste se v optice seznámila s tím milm mladíkem? Co vy na to?

Nebojte se. Ať věříte, či nevěříte, vaši andělé jsou tu stále s vámi a dohlíží na vás. Není ale určitě na škodu si jejich přítomnost připomenout. A není lepší způsob, než mít doma pověšený obrázek nebo nosit malý talisman na krku či na saku :-)

Přeji vám všem, abyste stále věřili ve své anděly!

Bezva a vám pro radost

Úvod do Daníkova Bezva Krámu

Moje maminka odjakživa chtěla, abych se věnovala kreslení a malbě, ale já jí nikdy ne a ne poslechnout.

Dostávala jsem různé pomůcky, vodila mě do kroužků, naznačovala jaké bych mohla studovat výtvarné školy..."Ne, maminko, mě to nebaví!"

No a dnes tady sedím a v hlavě mi zní to, co už tolikrát "Zase jsi měla, maminko, pravdu" :-)

Až teď v dospělosti mě kreslení a malování doslova pohltilo. Kreslím každý den. Žiju tím a sděluju světu, kdo jsem, co mám ráda a o čem sním.

Má tvorba se zdá být dost různorodá. Ale vše je propojeno. Na všem se vyřádily mé tužky, pera, pastelky a štětce...a vše tvořím pro vás, vám pro radost ;-)

Na počátku všeho byly drobné kresbičky přenesené na šperky z plastu, kovu a dřeva...

...a jak to bylo dál?? To si povíme zase příště...